Až setmí se a ohňů záře prozáří obzor…

Až setmí se a ohňů záře
prozáří obzor daleký,
vsedneme sestry na své stroje,
zabalíme se do deky.
Doplníme si baterie
a vyrazíme do světa,
ať fouká vítr, ať si lije,
nás čeká cesta daleká.
A odradit nás těžko může
pláč dětí nebo výtky muže,
ten jeden den je prostě náš!
Zdravici končím prostou větou -
jsme šťabajzny co s léty kvetou.
To těžko chlapi pochopí.
Jsme zkrátka holky z Evropy.