Večer se snesl na tenhle kraj, já…

Večer se snesl na tenhle kraj,
já bloudím noční temnotou,
hvězdy jenž září znají ten taj,
leč prozradit jej nemohou.
Vysílám k nim své touhy, svá přání,
však náruč prázdná tuláka neochrání.
Myšlenky jako zběsilé,
přináší touhu, lásku, smutek,
vstup do mých snů má lásko jen,
a naplň je dřív, než ten sen utek.
Sen vyvolává romanci, je to pravda i není,
však ten, kdo mě ve snech provází se dočká pochopení.
Láska je jako květina, když nezaléváš tak vadne.
Nešetři proto polibky, i bez nich láska strádá,
vždyť pohlazení,něžný cit, má každá žena ráda.
Odemkla jsi mi svoje srdce,
klíčem, jenž u pasu mi visí
a odevzdala mně svoje tělo jako kdysi.
Ty chvíle, které nastaly, jsou navždy vryty do mého srdce,
vzpomínek a vědomí, což ani čas už nezmění... miluji Tě.